Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1255. Na latinsky psané listině cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou nacházíme mezi svědky také Macka z Vohančic a jeho syna Macka. Zemanský rod patrně plnil lokátorskou funkci při kolonizaci oblasti ve 13. století a byl spřízněn s dalšími rody v okolí. Někteří z rodu Vohanských (Vahanských) byli úředníky u pánů z Pernštejna, na konci 15. stol. se majetkově povznesli, ale v roce 1573 vohančické panství prodali. Další majitel Karel Berger z Bergu (Pergar z Perku) přebudoval původní, údajně jinde stojící a dřevěnou tvrz zničenou požárem v jednokřídlý renesanční zámek o jednom poschodí. Panství prošlo pobělohorskou konfiskací. Za pánů de Castro byla dosavadní stavba rozšířena na barokní dvoukřídlou se spojovacím průjezdným traktem do hospodářského dvora a s uzavřeným nádvořím. Následovala celá řada vlastníků.

V majetku města Brna od roku 1700 byl pak zámek využíván jako obydlí úředníků, nájemců a středisko zemědělského a lesního hospodaření.
Jako nejstarší rody v obci jsou uváděny Koudelkův a Vitulův. Po třicetileté válce zůstalo několik rolnických usedlostí pustých, musely být dosídleny a stabilizace nastala až po napoleonských válkách. Průtahy vojsk vždy snížily životní úroveň obyvatelstva a bývaly spojené s epidemiemi.

Po zrušení patrimonií patřila obec do správy politického okresu v Brně a od 1855 do 1868 v Tišnově, v letech 1868 – 1896 v Brně, 1896 – 1960 v Tišnově ( s výjimkou 1942 – 45, kdy byl zrušen Okresní úřad v Tišnově), od roku 1867 je samostatná.Vohančice jsou příslušné do tišnovské farnosti. Obyvatelé konávali pobožnosti před trojbokou boží mukou, na jejímž místě byla postavena v roce 1906 kaple sv. Josefa. Škola v obci není.

Dům č. 75 byl součástí  zemědělských budov  postavených  koncem 19, století. Zčásti užívaný jako skladiště , stáje  a  garáže pro zemědělské stroje. V průběhu 20, století byl postupně  opravován  až do dnešní podoby.  Poslední rekonstrukce proběhla v roce 2013.